60 let života s cukrovkou 2. část

largespot_novopen3demi_nhcpV několika bodech uvádím, co považuji za rozhodující pro to, že s diabetem žiji více než 60 let:


1. Domnívám se, že důležité bylo naordinování píchání inzulínu ihned od počátku nemoci a to několikrát denně ve stanovém časovém režimu.

Nejlépe mi vyhovoval zahraniční inzulín. Na ten jsem však musel mít povolení a legitimaci z ministerstva zdravotnictví. V prvních letech jsem si dával průměrně 56 jednotek denně. V 15-ti až 18-ti letech jsem měl občas dávky i přes 100 jednotek denně. Ve 24 letech jsem se oženil, což přispělo i ke zlepšení cukrovky. Denní dávky inzulínu se opět pohybovaly do 60-ti m.j. Od 35 let do 52 let jsem píchal 80 až 90 m.j. Ke zhoršení stavu docházelo např. při zánětech dásní. Trpěl jsem paradentózou zubů, poměrně brzy jsem musel mít pevné můstky na zlatých korunkách na několika svých vlastních zubech. Problém se zuby byl snad jedinou potíží, která mne za 60 let života s diabetem provázela. Brýle používám pouze na čtení velmi drobného písma. Jinak je nepotřebuji.

Žádné tablety na cukrovku ani na cokoliv jiného jsem nedostával. Jedině snad někdy antibiotika při chřipce nebo angíně. V zaměstnání jsem měl minimální absence z důvodu nemocí. Žádné léky kromě inzulínu nepoužívám ani dnes. Z vážnějších nemocí jsem prodělal v roce 1959 infekční mononukleosu. Nenavykl jsem si používat žádná umělá sladidla.

Dále chci vyjádřit názor na používané inzulíny:

Cukrovku mám více než 60 let a celou dobu píchám inzulín. Mám spočítáno, že to bylo více než 60 000 injekcí. Vystřídal jsem různé druhy a značky krátkodobých i dlouhodobých inzulínů a jejich kombinace (Protamin Zink, Organon, Lente, Semilente, Dep, Interdep, Mixtard 30 a i jiné). Mám vyzkoušeno, že některé dlouhodobě působící inzulíny nebyly pro mne vhodné. Byla období, kdy jsem měl denní dávky i 110 m.j.

Moje životní zkušenost je, že u diabetika je třeba zkoušet, který inzulín mu nejlépe vyhovuje. Nelze zde hovořit o jakési škodlivosti některého inzulínu, ale o vhodnosti určitého druhu pro konkrétního diabetika. Pro mne byly a jsou nejvhodnější inzulíny firmy Novo Nordisk. Nyní píchám pomocí dvou per NovoPen inzuliny: krátkodobý NovoRapid 3 krát denně po 3 m.j. a dlouhodobý Levemir večer 15 m.j. S nimi jsem velmi spokojený. Dokáži s ními pružně upravit výši glykémie při občasném „výkyvu” ve stravování. Pro mne jsou lepší než inzulíny MIXTARD, které jsem před nimi používal.

Zažil jsem období vyvařování a používání skleněných stříkaček s nekvalitními silnými jehlami. Zlepšením byly jednoúčelové stříkačky. Při používání stříkaček se ze skleněných ampulek odebral inzulín do poslední kapky. Dnes nedám dopustit na pera NovoPen. Pravdou ale je, že při jejich používání nelze z vložky Pentill „dobrat” asi 5 procent inzulínu, což je 15 m.j. Diabetikovi, který aplikuje 60 m.j.denně, nestačí vložka Pentill ani na 5 dnů. Ročně spotřebuje 73 vložek, takže téměř 4 vložky inzulínu ztrácí. Abych ztrátu neměl, dočerpám zbytek inzulínu z použitých vložek stříkačkou a tou si ho píchnu.

2. Pravidelné kontroly v poradně pro diabetiky

Nejdříve jsem dojížděl asi 15 let do poradny při nemocnici v Litomyšli, kde poradnu nejdříve vedla již jmenovaná MUDr. Beníková po ní MUDr. Nosek. Vzdálenost od Lanškouna je přes 30 km. Cestovné mi hradila pojišťovna. V nemocnici mi poskytovali snídani a oběd zdarma. Později jsem již trvale docházel do diabetické poradny v Lanškrouně. Tam poradnu vedl MUDr. Homoláč. Po něm nastoupil MUDr. Paleček, kterému vděčím za to, že mě poslal v roce 1993 na odborné vyšetření do IKEMu Praha. To jsem měl již 45 let cukrovku. Nikdy jsem nebyl léčen v lázních. Pak mě léčila MUDr. Dvořáková. Nyní patřím k MUDr. Homoláčové.

Důležitá je především dobrá spolupráce s lékařem. To mělo a má i výhody. Diabetik je stále pod kontrolou a neodůvodněně zvýšená glykémie může být způsobena i nějakým zánětem v těle, o kterém nemusí člověk vědět. Zvýšení může způsobit i zánět u zubu. Nutné je požadovat i kontroly očí, kontrolu výše glykovaného hemoglobinu, cholesterolu, bílkovin, stav nohou atd. Nebát se přiznat lékaři i dietní pochybení.

3. Starost rodičů o důsledné dodržování diety v prvních letech diabetu a píchání si přesných dávek inzulínu.

Jednotlivé komponenty jídel mi vážili. Poněvadž jsem míval hlad, vařili mi na doporučení MUDr. Beníkové kaši z ovesných vloček a i jiná nasycující a dietě odpovídající jídla.

4. Možnost používat glukometr, který mi doporučila MUDr. Jirkovská po zjištění stavu mého zdraví po týdenním pobytu v IKEMu Praha.

Používám glukometr ONE TOUCHE firmy Novo Nordisk 15 let. Pracuje spolehlivě a přesně. Glykemický profil si měřím jednou týdně a dále vždy, když mám pochybnosti o výši glykémie např. před spaním, při cestování nebo když vím, že budu mít nebo jsem měl „výkyvy” ve stravování. Více roků již na důsledné dodržování diety nedbám, občas si vezmu i nediabetickou buchtu nebo závin. Nikdy se nepřejídám, jím méně ale častěji. Glykémii si reguluji dle výsledků měření glukometrem. Důležité je vždy vědět, co způsobilo nebo po čem nastal výkyv hladiny cukru od normálu. Plných 45 let před získáním glukometru jsem neměl možnost měřit si doma glykémii. Ani já jsem se nevyhnul občasným hypoglykémiím, z nichž nejhorší byly v noci, kdy jsem „bojoval” proti všem, kdož mi chtěli pomoci podáním cukru. Přesto nepatřím k nekompenzovaným diabetikům. Dnešní diabetici si vůbec nedovedou představit prožít těch 45 let bez glukometru. Možnost používat glukometr považuji za největší dar poslední doby pro diabetiky. Mimo jiné přispívá k lepšímu kompenzování diabetu a tím snižuje riziko komplikací. Je třeba velmi poděkovat všem, kdož se o toto zasloužili. Díky glukometru, self-monitoringu a mým mnohaletým praktickým zkušenostem života s diabetem jsem si sám sobě téměř lékařem (bez lékařského vzdělání).

5. „Smíření se” se situací, do které jsem se nemocí dostal. Pozvolna jsem se s cukrovkou zcela „sžil”, nepovažuji ji za nemoc, která by mi bránila cokoli podnikat. Považuji se za zdravého člověka.

Jde o „vyrovnání se” s tím, že mám cukrovku a snažit se, abych si svým chováním nepřivodil komplikace. Ty bývají přímo úměrné kompenzaci diabetu. Největším rizikovým faktorem vzniku komplikací je sám pacient. Účastnil jsem se výletů, brigád, spartakiád až v Praze, tanečních zábav, různých oslav a zájezdů. I v posledních létech jsem byl na několika zahraničních zájezdech. Důležité je, aby diabetik vždy sdělil svému okolí, že má cukrovku a jak se má zachovat při jeho potížích. Platí to i při pobytu v hotelu. Vím to z vlastní zkušenosti, neboť jsem velmi často služebně cestoval a pracoval mimo domov. Mně lékař doporučoval, abych měl při cestování raději vyšší glykémii a tak předešel hypoglykémii. Mám vždy u sebe cukr a diabetickou průkazku, při cestování ještě jídlo, glukometr a pero s inzulínem.

6. Dobrá rodinná pohoda, spokojenost v zaměstnání, dobré soužití v pracovním kolektivu, dostatek pohybu hlavně v přírodě.

S manželkou žijeme spolu 49 let. Máme 2 dcery a 3 vnoučata.Velkou pravdou je, že dobrému stavu cukrovky prospívá dobrá rodinná pohoda. Nemocný nemá být se svou nemocí sám. Velmi nepříznivě působí jakékoliv stresové situace. Manželka má s mojí cukrovkou mnohaleté zkušenosti a mnohdy dle mého chování pozná i změny hladiny cukru v krvi. Získala i nedobré zkušenosti při některých mých nočních hypoglykémiích, když mne přesvědčovala vypít sladkou tekutinu a já se ze všech sil bránil. To bylo v době, kdy jsem neměl glukometr a používal jiné inzulíny.

Comments are closed.