Stárnutí v komunitě

senior-zahradniciDomov důchodců – pro mnohé synonymum smutku, nečinnosti a deprese. „Stárnutí v komunitě” je velmi zajímavou alternativou.


Společné bydlení neboli cohousing

A o co se vlastně jedná? Někteří lidé považují cohousing za návrat k tomu nejlepšímu, co nabízel život v tradiční vesnici nebo na malém městě. Futuristé ho chápou jako odpověď na sociální, ekonomické a envirometální výzvy 21.století. A v každém z uvedeného je kousek pravdy.

Společné bydlení seniorů

Senior cohousing, v angličtině také známý pod názvem elder cohousing, je specifickou variantou vícegeneračního cohousingu (dále jen cohousingu).*

Žádné další, jiným výraznějším způsobem zúžené varianty cohousingu neexistují, protože obecně platí pravidlo, že čím víc je společenství různorodé (i co se týká věku), tím lépe je udržitelné po sociální, ekonomické i ekologické stránce.

Proč tedy varianta cohousingu pouze pro seniory vůbec vznikla? Z několika zásadních důvodů: (1) rapidní růst počtu seniorů ve společnosti na celém světě, (2) trend „stárnutí doma” (aging in place) a (3) hledání udržitelného řešení bydlení a péče o seniory, které by tolik nezatěžovalo rodinu a stát, což vyžaduje jistou vlastní iniciativu seniorů. V zahraničí je senior cohousing rovněž zajímavou alternativou různým institucím, jako domovům / penzionům pro seniory a domovy s pečovatelskou službou.

Na stárnutí se připravíme včas

Název napovídá, že jedná se o sousedské společenství, kde žijí pouze senioři, někdy ovšem už i lidé od středního věku. Určitý věkový limit zde na rozdíl od cohousingu existuje a je v různých státech různý, např. kolem 55-ti let v Dánsku a USA, ale třeba již kolem 40-ti let ve Švédsku – často se proto píše o aktivním životním stylu pro „druhou půlku života”. Logicky, čím dřív se člověk dostane do senior cohousingu, dokud je ještě „pružný” sociálně, fyzicky i mentálně, tím snadněji a rychleji se zde bude cítit jako doma „mezi svými”. Což je pochopitelně obrovská výhoda.

Krom dosaženého věku, který je ale pouze orientační a není stěžejním požadavkem, tu existuje podmínka, že obyvatelé senior cohousingu už nežijí ve společné domácnosti s dětmi. Děti jsou ale samozřejmě vítány kdykoli jako návštěvy.

Vzájemná výpomoc seniorů

Důležitý je fakt, že v senior cohousingu mohou žít i senioři, kteří nejsou plně soběstační a potřebují pomoc ostatních. Vše je totiž projektováno pokud možno s ohledem na budoucnost, tj. např. snižující se pohyblivost starších lidí (bezbariérovost). Neměli by ale potřebovat trvalou odbornou zdravotní péči, kterou může poskytnou jen zdravotnické zařízení. V senior cohousingu se totiž už při jeho tvorbě počítá s potencionální neformální péčí (co-caring), kterou si mezi sebou podle aktuálních potřeb vzájemně zajišťují sami jeho obyvatelé. Často s pomocí koordinované sítě terénních a ambulantních služeb. Vše je předem pečlivě promyšleno a jasně sepsáno v pravidlech komunity.

Možnost zemřít doma

V každém společenství, ve kterém převládají senioři, je nutné počítat se všemi možnými situacemi, které stárnutí přináší. Většina senior cohousingů proto počítá nejen s domácí péči v případě nemohoucnosti (home care), ale i s domácí hospicovou péči, která umožňuje zemřít doma (dying at home). Na rozdíl od rodinného zázemí, které často schází, nebo se může službou nemocnému vyčerpat, je v senior cohousingu mnohem víc potencionálních sil, které mohou pomoci.

Pokud v existujících společenstvích někdo zemře, na jeho „místo” se hlásí dlouhý seznam zájemců. Pokud je přece jen nutný přesun do institucionální péče (např. do nemocnice), ostatní s nemocným udržují pravidelný kontakt, aby se necítil sám. Pro pečovatele bývá vyhrazen prostor (např. malý byt, rehabilitační místnosti) ve společenském domě (common house).

Proč se stěhovat do senior cohousingu?

senior-cohousingMezi nejčastěji uváděné impulzy, proč se zúčastnit budování senior cohousingu a následně v něm žít, je touha po co nejkvalitněji prožité druhé půlce života, tj. co největší nezávislosti na pomoci od dětí a státu, zachování vlastní identity, důstojnosti i dosavadního životního stylu, zajištění bezpečí a vzájemné péče (zdroj: Durret, Charles: Senior Cohousing, Habitat Press, 2005). Jedná se o uvědomělý příklad tzv. „přípravy na vlastní stárnutí”, kdy často lidé v zahraničí včas vyměňují velký rodinný dům za malý bezbariérový byt.

Jsou to jistě hodně odlišná přání než jsou důvody podání žádosti o umístění do domova / penzionu pro seniory nebo domova s pečovatelskou službou. Zde lidé uvádí mezi nejčastější důvody: špatný zdravotní stav, kdy rodina už nestačí zajistit péči, obavy z budoucnosti, kvůli kterým podávají přihlášku jen „pro jistotu”, dále hrozí osamělost po odchodu dětí z domácnosti, odchodu do penze nebo ztrátě partnera. Přitom čtyři pětiny žadatelů doufá, že k umístění vůbec nedojde nebo zatím by být umístěni nechtěli! (zdroj: Vohralíková, Lenka-Rabušic, Ladislav: Čeští senioři včera, dnes a zítra, VÚPSV Brno, 2004).

Aktivní senioři neztrácejí právo rozhodovat sami o sobě

Obecná představa o domovech důchodců je, že se jedná o odkladiště starých lidí, kteří sem přichází dožít. I když jsou dnes mezi domovy výjimky, které se snaží zajistit seniorům naplnění jejich emocionálních i sociálních potřeb, krom potřeb fyzických a střechy nad hlavou, vše nakonec zůstává v režii cizích lidí a „klient” (ne obyvatel) ztrácí právo rozhodovat. Nehledě na to, že v ČR jsou naprosto nedostatečné kapacity a dlouhé čekají lhůty už teď, natož až přibude rychlým tempem počet seniorů z generace dnešních padesátníků a třicátníků.

Senioři často upřednostňují klidné bydlení

Pro některé seniory je lákavější život ve vícegeneračním cohousingu, který je ovšem spíše orientován na děti. Jiným vyhovuje naopak senior cohousing, navržený citlivě podle potřeb a přání starších lidí. Kolikrát je v blízkosti cohousingu zbudován senior cohousing pro starší členy společenství, kteří by rádi např. větší klid. Někdy je i v senior cohousingu možné mít malé či dospívající děti, ale s tím, že určitou přednost tu mají starší.

Comments are closed.